Stalo se ...

Opět po roce se před polednem rozezněly zvony našeho překrásného kostela, zvoucí k prožití slavnostní mše svaté, která je vždy příležitostí při Vinobraní, poděkovat za úrodu. Samotná krásná výzdoba kostela, kterou na Vinobraní připraví farníci, vypráví o vděčnosti za dary, které jsme během roku obdrželi. Chrám ukrývá poklad, kterým je Panna Maria Chlebová (viz více v Průvodci kostelem sv. Mikuláše), ke které se při této příležitosti koná pouť. Jednou za rok je přenesena na hlavní oltář a po mši svaté se každý může osobně sošky dotknout a vložit do modlitby k Panně Marii své úmysly a prosby. Poté je soška oblečena do slavnostních historických šatů a korunována korunkami a postavena na své místo na bočním oltáři.

Zatím, co celé město je ponořeno do veselí, oslav, hudby, divadel, chrám svatého Mikuláše, a i ostatní kostely poskytují atmosféru klidu a ztišení, kde ve chvílích rozjímání můžeme nalézt Boha. K hlubšímu prožití těchto chvil mohly posloužit i koncerty vážné hudby a také výstava fotografů projektu Člověk a víra, která probíhá v Mikulášském kostele až do 24. 9. Každý, kdo kostel navštíví, se může skrze objektivy fotografů na chvíli ponořit do okamžiků, která se dotýkala srdcí lidí i celé církve v uplynulém roce.

Pozornému návštěvníkovi, který náš kostel navštěvuje pravidelně, určitě neuniklo, že mezi obrazy, které jsou vytvořeny ze semen luštěnin a obilovin, se objevil obraz nový, který stojí opřený o obětní stůl a je na něm znázorněn sv. Václav, jak sklízí víno, tak jak ho ztvárnil Mikoláš Aleš. Opět je to dílo našich farníků, kteří již umí za ta léta zcela dokonale zacházet s drobnými semínky a lepidlem.

Královský průvod, bez něhož si Vinobraní nedokážeme již představit a který také prochází kolem kostela sv. Mikuláše za zvuku zvonů, které ohlašují, jako tomu bylo za dávných časů, příjezd krále, letos ozdobila v čestné roli královny naše farnice a schólistka Míša Filipová. Moc jí přejeme, aby tento úkol, kterým také zastupuje naše krásné město, jí přinesl radost.

Foto: Radomír Muzikář / Člověk a víra