Historie
- Kostel sv. Mikuláše
- Kostel sv. Kříže a dominikánský klášter
- Kostel sv. Jana Křtitele
- Kostel sv. Alžběty Uherské
- Kostel sv. Michaela, archanděla
- Varhany ve znojemských kostelích (PDF)
- Historie kostela Navštívení Panny Marie v Lechovicích (PDF)
- Moroví světci (PDF)
Kostel sv. Mikuláše ve Znojmě
Za nejstarší zmínku o kostele sv. Mikuláše ve Znojmě můžeme považovat denáry ražené ve Znojmě za Knížete Lutolda asi r. 1103, na kterých je vyražena silueta kostela a nápis. S. Nicolaus.
Jednalo se snad o kupecký dvůr na skalnatém ostrohu proti znojemskému hradu, jehož součástí byla také kaple sv. Mikuláše, patrona kupců. Kolem byla osada německy mluvících obyvatel. V té době už také existoval na nejvyšším místě znojemského okrsku kostel sv. Michaela s česky mluvící osadou. Písemné zmínky jsou až z r. 1131 a pak z r. 1190, kdy byla kaple sv. Mikuláše svěřena patronátu nově zakládaného premonstrátského kláštera v Louce. Loucký klášter ji povýšil na farní kostel a král Přemysl Otakar I. kolem r. 1208 nově zbudoval větší kostelní budovu. R. 1225 se také už hovoří o farní škole. Při zakládání města Znojma r. 1226 byl tento kostel určen jako hlavní kostel farní. Jména farářů jsou zaznamenána od r. 1220.
Po požáru města v r. 1335 byl zřejmě za přispění markraběte moravského, pozdějšího císaře Karla IV., založen v r. 1338 kostel úplně nově v katedrálním stylu rané gotiky, jak o tom svědčí pamětní kámen na jižním nároží kostela. Stavba trvala s přestávkami až do r. 1440. Jedná se o trojlodní chrám sálového typu s klenbami stejně vysokými ve všech lodích s dlouhým presbytářem o celkových rozměrech 60 x 22 m. Chrám měl původně 2 věže v rozích přechodu lodě a presbytáře. Severní věž byla očividně zakomponována do nové stavby z dřívějšího kostela, kde sloužila jako městská věž strážní a již r. 1422 musela být částečně zbořena pro špatný stav. Jižní věž byla taktéž zbourána a to až do základů když hrozilo zřícení v r. 1838. R. 1848 byla pak postavena nová věž v pseudogotickém stylu přímo za presbytářem v ose kostela. Před r. 1470 byl také do kostela vestavěn gotický kůr, velmi připomínající kůr v dómu sv. Štěpána ve Vídni i s kamennými pulty, na kterých snad byly votivní oltáře, střední pult byl zničen při instalování barokních varhan.
Postupně ještě v období gotiky byly k lodi přistavovány 4 boční kaple s erby šlechtických zakladatelů, 2 z nich byly později barokně přestavěny.
24.9.1451 kázal u sv. Mikuláše sv. Jan Kapistrán (1386-1456), italský kněz františkánského řádu, který v období po husitských válkách procházel Evropou a kázáními strhoval velké zástupy k obnově života podle evangelia.
Od poloviny 16. stol. se ve Znojmě pozvolna šířilo protestantské hnutí, postupně zabíralo znojemské kostely, až r. 1619 protestanté ovládli i kostel sv. Mikuláše, farář byl zavřen v městském vězení a vytrvalých katolíků bylo ve městě jen kolem 20. Po r. 1620 se město poměrně rychle rekatolizovalo hlavně přičiněním jezuitského řádu, působícího u kostela sv. Michaela a kapucínského řádu, pro který sám císař Maxmilián založil nový klášter na Dolním náměstí v r. 1628.
V 17. a 18. stol. se kostel vybavoval barokním mobiliářem, převážně z darů a odkazů zámožných dobrodinců.
Ve farnosti působila 3 významná zbožná bratrstva. Nejstarší již od středověku Bratrstvo Těla Kristova, které mělo svou kapli v horním patře gotické sakristie s dřevěnou emporou vysazenou do presbytáře, později konalo svoje pobožnosti ve Svatováclavské kapli a podporovalo a propagovalo eucharistickou úctu.
Bratrstvo Dítěte Ježíše, které se soustředilo na úctu Ježíšova dětství a mělo svou kapli v jižní zadní části chrámové lodě se španělským obrazem Dítěte Ježíše s nástroji umučení.
Bratrstvo Panny Marie z hory Karmel, které se věnovalo úctě mariánské a mělo svou kapli s oltářem od r. 1692 na jižní straně vpředu.
Všechna bratrstva byla zrušena dekretem císaře Josefa II. v r. 1786.
V r. 1780 byla znojemská farnost rozdělena na 4 menší. Východní část starého města u kostela sv. Mikuláše, západní část starého města u dominikánského kostela sv. Kříže, Horní předměstí před Pražskou bránou u kostela sv. Kateřiny, který stál na dnešním náměstí Svobody a Dolní předměstí pod Vídeňskou bránou u kostela sv. Alžběty na dnešní Vídeňské ul. Na poč. 19. stol. však bylo Horní předměstí spojeno s farností sv. Kříže, kostel sv. Kateřiny zbourán a o něco později Dolní předměstí spojeno s farností sv. Mikuláše a kostel sv. Alžběty se stal filiálním ke kostelu sv. Mikuláše.
Kostel sv. Michaela se stal po zrušení jezuitského řádu filiálním ke kostelu sv. Kříže. Po zrušení kapucínského kláštera ve Znojmě v r. 1950 se kostel sv. Jana Křtitele na Masarykově nám. stal také filiálním ke kostelu sv. Mikuláše.
Kolem celého kostela byl od nejstarších dob hřbitov s karnerem u jihozápadního nároží kostela a hřbitovními kaplemi některých rodin. Hřbitov byl zrušen asi r. 1786 a přenesen ke kostelu sv. Alžběty, před r. 1887 pak na Brněnskou ulici. Z původního hřbitova zde zůstala tzv. Svatováclavská kaple, budovaná r. 1521, kaple Zmrtvýchvstalého Krista před hlavním vchodem, socha P. Marie Bolestné z r. 1726 před restaurací Havelka a kamenný Veraikon za dveřmi vchodu do farní budovy. Renesanční kaple sv. Antonína Pad. u jižní zdi kostela sem byla přenesena r. 1985 z Vídeňské ul.
Některé zaniklé církevní stavby ve Znojmě: Kostel Nanebevzetí P. Marie na dnešní ul. Přemyslovců, kaple sv. Petra a Pavla na dnešním Václavském nám. a Loretánská kaple na dnešní Veselé ul. byly zrušeny s klášterem františkánů a klarisek r. 1782 a v pol. 19.stol. zbořeny. Po r. 1780 byly zrušeny a zbořeny také kostely sv. Jana v horní části dnešního Masarykova a náměstí, sv. Barbory v místech dnešní ZŠ na Klášterní ul. u Louky a několik hřbitovních kaplí u kostela sv. Mikuláše – hlavně kaple sv. Anny u schodů do Jámy, kaple sv. Cyrila a Metoděje a horní část karneru ...
Svatováclavská kaple se v té době stala majetkem města, rotunda sv. Kateřiny na hradě byla převedena do majetku města už v 16. stol. Mariánská kaple na dnešním Mariánském náměstí byla zbořena 7.6.1952, kaple sv. Anny na dnešní Pražské ul. a kaple P. Marie Bolestné na dnešní Vídeňské ulici byly zbořeny v 60. letech 20. stol.
Kostel sv. Kříže a dominikánský klášter ve Znojmě
Kostel sv. Kříže a dominikánský klášter ve Znojmě byly založeny v souvislosti se založením města (1226) s přispěním krále Přemysla Otakara I. a pánů z Weitmile asi r. 1230, a to ještě dřív, než bylo město obehnáno hradbami. Dominikáni viděli novou pastorační potřebu právě ve vznikajících městech. Legenda hovoří také o vlivu působení polského dominikána sv. Hyacinta, který kostelu zprostředkoval relikvii z Kristova Kříže , a ta pak přitahovala mnohé poutníky.
Kostel byl asi gotický, trojlodní, bez věží.
R. 1400 kostel s klášterem vyhořel a byl pak asi 100 roků v rozvalinách.
R. 1555 došlo k dalšímu velkému požáru, který zničil kostel i s relikviemi a klášter s archivem.
R. 1580 bylo započato se stavbou nového kostela, která se nepřízní doby – růstem protestantismu ve městě a pak třicetileté války - táhla i se stavbou věží až do r. 1675.
V letech 1620 - 1622 byl kostel používán jako vojenské vězení a klášter sekularizován.
Slavnostní posvěcení kostela s 13 oltáři vykonal 12.7.1677 olomoucký pomocný biskup Josef Bedřich hrabě Breuner, pozdější pražský arcibiskup. Ozdobné kamenné portály kostela a kláštera byly dokončeny až r. 1726.
R. 1712 kostel získal nové relikvie Kristova Kříže, které už nikdy nenabyly zde takové lidové úcty jako kdysi.
1723 – 1731 probíhala stavba nových budov kláštera do České ulice.
Ve válečných letech 1795, 1805 a 1866 byl klášter zase používán pro vojenské účely.
Roku 1950 byl klášter zabrán státem a teprve r. 1990 se do něj mohli dominikáni vrátit.
Od r. 2014 však není klášter obsazen kvůli nedostatku členů, v části kláštera žije řeholní komunita Mnišek dominikánek s přísnou klauzurou.
Duchovní správa je spojená s farností u kostela sv. Mikuláše ve Znojmě.
Popis interiéru kostela:
Hlavní oltář zhotovil znojemský mistr Jungnikel v novorenesančním stylu před r. 1856. Dominuje mu pozlacená socha Boha Otce Stvořitele zpodobeného jako úctyhodného starce, který symbolizuje Boží moudrost. Duch svatý je zobrazen v symbolické podobě holubice. Boží Syn pak ukřižovaný na hlavním oltářním obraze od mistra F. A. Maulbertsche z r. 1765. Obraz byl zakoupen ze zrušeného louckého kláštera a nazývá se Vidění sv. Norberta. Dvě sedící ženské postavy v horní části oltáře představují se svými atributy křížem, kalichem a kotvou alegorické postavy ctnosti víry a naděje.
U svatostánku pak najdeme sochy sv. Dominika a sv. Tomáše Akvinského z tyrolské dílny v Gröden, umístěné zde při poslední úpravě oltáře na poč. 20. stol.
Po stranách presbytáře jsou 2 uzavřené kaple.
Vlevo kaple dominikánská s obrazem sv. Dominika od J. Winterhaldera ml. a sochami dominikánských světců: bl. Jana Licci a sv. Kateřiny Sienské, na stěnách je zachována iluzivní výmalba z r. 1906.
Vpravo je kaple zpovědní s oltářním obrazem Krista, nabízejícím spásu duším v očistci, a nad vchodem je obraz Nalezení sv. Kříže. V kapli jsou též 2 překrásné náhrobky z umělého mramoru:
vlevo Karla Maxmiliána hraběte Thurna z Valsassina (+ 1716), dobrodince kláštera a
vpravo Evy Eleonory Raduit de Souches (+1698), manželky syna slavného obránce Brna proti Švédům a zakladatele poutního kostela v Hl. Mašůvkách Jana Ludvíka Raduit de Souches.
Před presbytářem jsou 2 oltáře: vlevo sv. Kříže s obrazem P. Marie Bolestné, vpravo kajícího lotra
sv. Dismase s obrazem sv. Peregrina. Před oltářem je mramorová křtitelnice z r. 1784, kdy při klášterním kostele byla zřízena druhá městská farnost. Kostel sv. Michala při zrušené jezuitské koleji k ní byl přičleněn jako filiální.
Zasvěcení oltářů v bočních kaplích vlevo odpředu:
1. kale sv. Anny, matky P. Marie se sochami sv. Jana Křtitele a sv. Zachariáše a obrazem sv. Jiří.
2. kaple sv. Barbory, mučednice se sochami sv. Markéty a sv. Kateřiny Alexandijské.
Na pilíři je kazatelna z umělého mramoru se sochami sv. Dominika, rozesílajícím své bratry do světa.
Je to dílo J. Winterhaldera st. stejně jako známá kazatelna se zeměkoulí v kostele sv. Mikuláše.
3. kaple P. Marie Růžencové se sochami dominikánských světců sv. Rajmunda z Penafortu a sv. Ludvíka Bertranda a s obrazem sv. Antonína Paduánského.
Na pilíři je zde baldachýnový oltář sv. Vincence Ferrera, slavného dominikánského kazatele, z r.1745.
4. kaple sv. Petra Veronského, prvního mučedníka z dominikánského řádu se sochami bl. Jindřicha Suso a sv. Růženy z Limy.
Na pilíři je socha sv. Antonína Paduánského.
Vlevo u hlavního vchodu je uzavřená kaple bývalé Lorety – nazaretského domku P. Marie.
Zasvěcení oltářů v bočních kaplích vpravo odzadu:
1. kaple sv. Šebestiána, mučedníka, se sochami morových světců sv. Karla Boromejského a sv. Rocha
Na pilíři je socha sv. Judy Tadeáše.
2. kaple sv. Libora, biskupa, se sochami sv. Dominika a sv. Hyacinta a s obrazem smrti sv. Josefa.
Na pilíři je baldachýnový oltář Panny Marie Znojemské z pravého i umělého mramoru z r. 1734.
3. kaple sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Václava a sv. Ludmily.
Na pilíři je novodobý obraz sv. Zdislavy z Lemberka od Sabiny Kratochvílové.
4. kaple sv. Tomáše Akvinského se sochami dominikánských světců sv. Alberta Velikého a bl. Ambrože Sansedonského a s obrazem sv. Floriána.
Obrazy křížové cesty maloval v r. 1831 znojemský malíř Anton Ferenz.
Varhanní prospekt z r. 1755 je z dílny znojemského varhanáře Casparida, vlastní nástroj je z r. 1930 od firmy Rieger z Krnova.
Autorem více obrazů v kostele je J.Lukáš Kracker a autorem mnohých plastik dominikánský bratr Klaudius Heinz.
Krásné vyřezávané lavice nesou letopočet 1698.
Náhrobky na pilířích v zadní části kostela: Vlevo Kristiána Ignáce hraběte z Aichpichelu (+1729),
pána na Lesonicích, Ratibořicích, Výčapech, Slavicích a Sitzenberg-Thalern.
Vpravo: Františka Antonína hraběte Berchtolda z Uherčic (+ 1722), pána na Žerotiích a Želeticích.
Na věži je jeden zvon z r. 1780 od znojemského zvonaře Jana Jiřího Scheichla. 8 zvonů bylo odebráno v 1. a 2. svět. válce.
V barokní kryptě pod presbytářem se nachází více neoznačených kosterních pozůstatků pohřbených řeholníků a dobrodinců kláštera a také 12 m hluboká studna.
Milostný obraz Panny Marie Znojemské
Byl darován kostelu r. 1676 od měšťana Ondřeje Kachela na památku syna Ondřeje ( přimalován v levém dolním rohu obrazu), který se před obrazem rád modlil a zemřel v mladém věku. Jedná se o kopii plastiky P. Marie Staroboleslavské, zvané Palladium země české. Od r. 1712 se začala množit mimořádná vyslyšení proseb u obrazu (za 23 let jich bylo zapsáno 706). Proto olomoucký biskup jej
už r. 1722 prohlásil za zázračný. V letech 1735 – 1785 bylo na tomto oltáři odslouženo 50.000 mší sv.
V zasklené skříni u oltáře jsou některé votivní dary a koruny (většina darů byla zabrána v době napoleonských válek) a naproti na stěně je zobrazení jednoho zázračného vyslyšení prosby.
Kostel sv. Jana Křtitele a bývalý kapucínský klášter ve Znojmě
Historie znojemského kapucínského kláštera začíná v období rekatolizace v první pol. 17. stol.
V době konání zemského sněmu ve Znojmě 24. 6. 1628 za přítomnosti císaře Ferdinanda II. byl na Dolním náměstí v místě dnešní Olivetské kaple vztyčen kříž a posvěcen základní kámen nového kostela a kláštera. Hrabě Caesar Gall za přispění dalších dobrodinců pro tento účel vykoupil 7 měšťanských domů na dolní straně náměstí, pozůstatkem těchto domů jsou ostění gotických oken na klášterní zdi a podzemní prostory. Kostel byl vysvěcen 1. září 1632 olomouckým světícím biskupem Preinerem.
Architektura kostela i vnitřní vybavení odpovídá zvyklostem řádu. Oltáře, lavice a varhany jsou z barokní doby. Obraz na hlavním oltáři „ Kázání sv. Jana Křtitele“ z poloviny 18. stol. je od Lukáše Krackera, některé další od Josefa Deisingera ze Slavonic.
Po bocích hlavního oltářního obrazu jsou obrazy rodičů sv. Jana Křtitele: sv. Zachariáše a sv. Alžběty, dole pak sv. Alžběty Uherské a sv. Markéty Kortonské s obvyklým psíkem. Vlevo vedle hlavního oltáře na stěně je obraz prvního mučedníka kapucínského řádu sv. Fidela ze Sigmaringy, boční oltáře u vítězného oblouku jsou zasvěceny vlevo sv. Antonínu Paduánskému a vpravo sv. Františku z Assisi. Uprostřed nahoře na vítězném oblouku je kopie kříže sv. Františka, zachovaného v Assisi, ze kterého k němu Kristus hovořil: „Františku, oprav můj dům.“ Kříž je dílo lidové malířky Terezie Přibylové-Veselé z Plenkovic z r. 1996.
Na pravé boční stěně je vyobrazen Františkův Chvalozpěv stvoření malířem Milivojem Husákem z r. 1994. Ve výklenku vlevo je barokní socha sv. Jana Nepomuckého, po stranách kaple visí barokní obrazy mučednic sv. Apoleny a sv. Barbory. V boční kapli je oltář P. Marie s památným obrazem Matky Dobré rady z poutního místa Genazzano u Říma. Nad vchodem do sakristie obraz sv. Františka v Porcinkule. Nová dřevěná socha sv. Antonína Paduánského byla pořízena k jeho 700. letému výročí narození v r. 1995 a socha sv. Terezie od Ježíška ke 100. výročí její smrti v r. 1997 u znojemské firmy Mašek.
Ve zpovědní kapli se nachází obraz P. Marie v požehnaném stavu tzv. Madona Karlovská (podle zpodobení v kostele v Praze na Karlově), dále barokní kříž z měšťanského domu na Mikulášské ulici č. 7, socha sv. Josefa od znojemského mistra Lustiga a uctívaná socha Srdce P. Marie. Za hlavním oltářem je zachovaný barokní chór pro modlitbu řeholníků s obrazy poustevníků, církevních otců a řádových světců.
V podzemí kostela se nachází přístupná kostelní hrobka s pozůstatky zemřelých řeholníků, kladených na holou zem, a několika příznivců řádu z řad měšťanů s lidově malovanými rakvemi. Hrobka se používala v letech 1632 - 1780.
Obraz vzkříšeného Krista na průčelí kostela je dílo malíře Milivoje Husáka z r. 2008 a je inspirován křížem sv. Františka.
Řeholníci museli klášter opustit v r. 1950 a pro nedostatek členů se sem již nevrátili. Kostel spravuje farnost u kostela sv. Mikuláše ve Znojmě, budovy kláštera patří státu.
Hlavní svátek kostela se slaví o slavnosti Porcinkule 2. srpna.
Kostel sv. Alžběty Uherské ve Znojmě
Velký misionář pohusitské doby sv. Jan Kapistránský z reformovaného františkánského řádu, kázal také 24. září 1451 ve Znojmě a probudil i zde nové nadšení pro život zasvěcený Bohu. Bratři tohoto řádu se pak brzy usadili na tomto místě nazývaném Dolní předměstí a založili zde nový klášter s kostelem zasvěceným sv. Františkovi z Assisi a sv. Bernardinovi Sienskému v pozdně gotickém slohu, dokončený r. 1484.
V době tureckého nebezpečí v r. 1534 bylo františkánům umožněno přestěhovat se do budov starého kláštera minoritů uvnitř opevněného města. ve zdejším opuštěném klášteře na Dolním předměstí byl pak zřízen druhý městský špitál. Při švédském obléhání města v pol. 17. stol byl nechráněný kostel se špitálem dost poničen. Následná obnova dala kostelu barokní podobu a nové zasvěcení sv. Alžbětě, patronce špitálů. (Kostelík stejného zasvěcení na Horním předměstí s prvním špitálem byl v té době již rozbořený.)
Od r. 1752 byl u kostela ustanoven vlastní kaplan, příbytek pro něj byl v malé budově za presbytářem kostela. V letech 1787 až 1824 fungovala zde dokonce další samostatná znojemská farnost. Na základě josefinských reforem, které zakazovaly hřbitovy uvnitř městských hradeb, byl sem také v r. 1786 přenesen od sv. Mikuláše hlavní městský hřbitov. 11. července 1809 se u kostela odehrávaly nejdramatičtější okamžiky napoleonské bitvy u Znojma. V r. 1832 bylo zde pohřbeno na 600 lidí, kteří během 2 letních měsíců zemřeli ve Znojmě při poslední velké epidemii cholery. Památný kříž na tuto událost je dnes na novém městském hřbitově na Brněnské ulici, který byl zřízen v r. 1887.
V letech 1949-1958, dokud v sousední nemocnici mohly pracovat řeholnice Sestry Nejsvětějšího Spasitele, byly v tomto kostele nebo v přilehlé kapli sester udělovány křty většině zde narozených dětí z celého znojemského okresu. Křestních zápisů z těchto 10 let je necelých 10 tisíc.
Postupné navyšování okolního terénu, kudy stoupala silnice od Vídně k Dolní bráně Znojma, vyústilo v současný stav, kdy kostel je při hlavním vchodu 2 m pod původní úrovní.
V letech 2000 – 2010 se konala velká generální oprava celého kostela, po 7 let musel být kostel uzavřen pro bohoslužby. Při tom bylo vyřešeno odvlhčení kostela a nově dobudován prostor pod kůrem.
Barokní hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od malíře Lukáše Krackera a pravá část lavic byly sem přeneseny na konci 18. stol. ze zrušeného kostela minoritského kláštera na dnešní ulici Přemyslovců. Varhany z období po r. 1720 od znojemského mistra Ignáce Casparidese a levá část lavic byly přeneseny z dalšího zrušeného kostela sv. Barbory u louckého kláštera. Z louckého kláštera pochází snad také rokokové Winterhalderovy obrazy sv. Norberta a sv. Václava po levé straně presbytáře. Josef Winterhalder ml. je asi také autorem malého obrazu patronky kostela sv. Alžběty Uherské u nového oltáře. Na stěnách interiéru je cyklus 9 rozměrných barokních pláten s malbami na téma Umučení Páně, které byly kostelu věnovány farností Šlapanice u Brna ve velmi sešlém stavu a v letech 2009-10 postupně restaurovány. Před kůrem je po pravé straně u zdi umístěn náhrobní kámen Matěje Hájka, hostinského u jasného kříže, který byl r. 1742 v kostele pohřben.
Ve zpovědní místnosti je obraz sv. Jana Boska, který maloval salesián P. Antonín Rochla, když v r. 1952 jako příslušník PTP pobýval ve zdejší nemocnici a v kostele sloužil tajně mše sv.
Nový oltář, ambona a předsednická sedadla jsou pořízeny při poslední opravě podle návrhu Milivoje Husáka z olšového dřeva. Na noze oltáře je řezba se symbolem Jména Ježíš, jak je propagoval sv. Bernardin Sienský, původní patron kostela. Oltářní kámen je z pozůstalosti znojemského rodáka P. Bohumíra Obruči a jsou v něm ostatky mučedníků sv. Jana Nepomuckého, sv. Quirína a sv. Ceasarei.
Kostel sv. Michaela, archanděla ve Znojmě
První kostel na tomto místě stál už kolem r. 1100 a sloužil obyvatelům jedné z trhových osad, které se rozkládaly v blízkém okolí znojemského hradu. Podle výběru patrona kostela a zvolení nejvýše položeného místa znojemského okrsku lze usuzovat, že se mohlo jednat o staré kultovní místo. Kolem kostela byl hřbitov.
Kostel velmi utrpěl při obléhání města husity, proto musel být v době po husitských válkách nově přebudován. Dnešní pozdněgotická klenba kněžiště, kde jsou kamenná žebra uspořádána do vzájemně se prostupujících čtyřcípých hvězd, je až z r. 1523.
Od poloviny 16. stol. do r. 1620 užívali kostel převážně protestantští obyvatelé města. R. 1624 byl kostel ,opět v žalostném stavu, předán jezuitskému řádu. Ten jej nechal s přispěním hejtmana Baltazara Wullersdorfera přestavět v barokním slohu a kostelní loď vystavět nově, když značně utrpěla zřícením věže r. 1642. Protože se maximálně využilo starých obvodových zdí, zůstal prostor kostelní lodě nezvykle asymetrický. Posvěcení kostela v této dnešní podobě se konalo 19. srpna 1677.
R. 1694 byla postavena nová věž , zcela od kostela oddělená, přebudovaná pak ještě r. 1852. Na ní se nachází největší znojemský zvon z r. 1511, vážící asi 3900 kg.
Na hlavním oltáři je obraz sv. archanděla Michaela, vítěze nad odpůrci církve, od malíře Karla Dankwarta asi z r. 1690. Ostatní velké oltářní obrazy v kostele jsou také od tohoto autora. Vedle svatostánku jsou 2 zasklené relikviáře s ostatky sv. Olympia, římského mučedníka z prvokřesťanské doby, přenesené sem r. 1636 z římských katakomb. Sv. Olympius byl prohlášen patronem města a uctíván jako ochránce proti moru a ohni. V nástavci oltáře je starší obraz Zvěstování Páně a sochy sv. apoštolů Petra a Pavla. Na vrcholu oltáře pak socha vzkříšeného Krista.
Z presbytáře vlevo proti sakristii jsou dveře do kaple sv. Kříže s chronogramem 1731. Nástropní elipsovitá freska v kapli je dílem Jana Michala Fissé a představuje archanděla Michaela jako soudce posledního dne, kdy se objeví na nebi znamení kříže, dále vítězství císaře Konstantina se znamením kříže na Milviově mostě u Říma, klanění kříži místní šlechtou a jezuitského kněze, ukazujícího kříž umírajícímu.
V presbytáři jsou ještě dva boční oltáře, krásné štukatérské práce mikulovského sochaře Langelachera z pol. 18. stol. Vpravo Panny Mare Bolestné se sochami sv. Jana apoštola, sv. Marie Magdaleny a andělů s nástroji umučení. V nástavci oltáře je Bůh Otce přijímající Synovu oběť. Vlevo je oltář sv. Jana Napomuckého s obrazem jeho svržení do Vltavy a s alegorickými sochami ctností mlčenlivosti a statečnosti. V nástavci oltáře je Ukřižovaný Kristus a oslavený jazyk sv. Jana.
Zprava v lodi je oltář sv. mučedníka Olympia se starým panoramatem města na oltářním obraze a skříňkou s relikvií mučedníkovy dolní čelisti. Nahoře je obraz sv. Floriána a sochy sv. Markéty Antiochijské a sv. Filomeny. Na průčelní zdi kaple je kovová pamětní deska manželky donátora kostela Markéty Wullersdorferové a v podzemí její hrobka.
Ve druhé kapli vpravo je oltář velkého misionáře sv. Františka Xaverského s horním obrazem dominikána sv. Tomáše Akvinského a soškou Pražského Jezulátka ve skříňce.
V bočním vchodu jsou obrazy dvou mladých jezuitů sv. Aloise Gonzagy a sv. Stanislava Kostky od malíře Jana Michala Fissé.
Pod kůrem je veliká socha sv. Terezie od Dítěte Ježíše, dovezená od jejího hrobu v Lisieux ve Francii.
Zleva v lodi vpředu je oltář Panny Marie, nahoře s obrazem sv. Josefa a se sochami evangelistů sv. Lukáše a sv. Jana, dole s obrazem Srdce Ježíšova.
Ve druhé kapli je oltář sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu s horním obrazem sv. Aloise, jemuž patří i štuková socha v průčelí kaple, a dole s obrazem sv. Josefa. V podzemní hrobce mají být uloženi členové zdejší jezuitské koleje.
V poslední kapli vlevo je oltář sv. Barbory, patronky dobré smrti, s horním obrazem sv. Rozálie, ochránkyně v době moru, a dolním obrazem Sv. Aloise (je to už čtvrté zpodobení světce v tomto kostele). Na zadní straně kaple je ve výklenku socha Bičovaného Spasitele, jak byl uctíván v poutním kostele v nedaleké Dyji.
Varhanní skříň na kůru je ojedinělá řezbářská práce Jiřího Antonína Heintze z r. 1714, varhanní stroj je však novější z r. 1890 od Hanse Maurarchera ze Salzburgu.
Za presbytářem kostela dal po r. 1624 hrabě Althan vystavět jezuitskou kolej přebudováním tří starších gotických domů. Kolej sloužila řádu až do jeho zrušení 1773. Potom ji používala vojenská akademie a kostel se nazýval vojenským, nyní je zde Městský archiv.
Do středověkého měšťanského domu na jižní straně od kostela bylo ve 30. letech 17. stol. umístěno Jezuitské gymnázium, fungující až do r. 1773. Studoval na něm také Prokop Diviš, pozdější vynálezce hromosvodu.
Ve 20. stol. sloužil kostel zvláště studentům, v době 2. svět. války se pouze v tomto kostele ve Znojmě konala kázání v českém jazyce.
Nyní se zde konají bohoslužby každou v neděli večer v 18 h.
Created by Václav Muzikář © 2009-2024 | Design by Petroff