Stalo se ...

Svatý rok milosrdenství - veliká milost Bohem daná každému z nás. Před rokem, kdy se otevíraly Svaté brány milosrdenství jsme si možná ani neuvědomovali, jaká veliká milost se nám nabízí. Svatý rok jsme už mnozí někdy zažili, i když to není dar, který se nám dává tak často. Letošní rok byl mimořádným rokem, který vyhlásil papež František jako Rok milosrdenství. Byl to rok, kdy nás samotných se Pán svým milosrdenstvím dotýkal, zažívali jsme ho tzv. na "vlastní kůži", ale byl to také rok, kdy sami jsme se měli učit být milosrdnými a být nositeli milosrdenství v běžném životě. Sami být milosrdnými.

 V kostele sv. Kříže jsme byli všichni obdarováni Svatou bránou. Byl to mimořádný dar, pro naše město, náš kraj, pro každého, kdo toužil setkat se s Bohem a jeho milosrdným srdcem. Doslova jsme ho měli na dosah ruky. Znojemská Svatá brána byla mimořádným místem, které navždy zůstane v srdci každého, kdo jí prošel, kdo se tam zastavil v tiché modlitbě.

Celý Svatý rok se nesl u naší Svaté brány v duchu poutí, které se tam konaly pravidelně každý pátek vždy se zaměřením na nějaký zvláštní úmysl. Mimořádně byly mše sv. i pro poutníky, kteří ke Svaté bráně přijeli i v jiné dny. Každý týden byly adorace, větší příležitosti ke svátosti smíření, každá mše svatá vždy končila společnou modlitbou ke Svatému roku milosrdenství ve Svaté bráně, v pátky s adorací a průvodem s Nejsvětější svátostí do Svaté brány.

Záleželo jen na každém z nás, jak se této veliké milosti, kterou nám Bůh nabídl, otevřel. Snad každému z nás navždy zůstane v srdcích věta našeho otce děkana vyjadřující prosbu "Pane Ježíši, vejdi do brány mého srdce."

Svatý rok končí. Svaté brány se zavírají. I naše Svatá brána byla v sobotu 12. 11. zavřena. Byl to zvláštní pocit, tam projít naposledy. Svíce, které tam poutníci zapalovali už nehořely, jako by to mělo opravdu naznačit, že cosi významného končí. Ale možná i začíná, a ještě si nejsme schopni uvědomit hloubku všeho toho, co se celý rok s námi všemi dělo. Byl to pocit, při projití branou naposledy, se už neohlížet a zcela nechat v Boží milosti vše, co jsme tam během celého toho roku zanechali. Nechat to vše v Božím milosrdenství. A zároveň vyjít do světa s nadějí a s odhodláním být sami milosrdní.

Mši svatou na ukončení Roku milosrdenství v kostele sv. Kříže celebroval náš znojemský děkan Mons. Jindřich Bartoš za přítomnosti mnoha kněží z různých míst, kteří doputovali se svými farníky naposledy ke Svaté bráně. Celá slavnost byla proniknuta mimořádnou atmosférou, při které bylo cítit, že prožíváme výjimečné setkání s Bohem. Snad nejsilnějším okamžikem byla modlitba ve Svaté bráně před vystavenou Nejsvětější svátostí, při které byly pronášeny prosby za odpuštění společenských vin minulosti i současnosti, které pronášeli zástupci z lidu, kteří sami prošli těžkou životní zkouškou a s velkou pokorou a statečností prosili Boha za nás všechny za odpuštění. Najednou se toto celé velké shromáždění sjednotilo v této hluboké chvíli, ve které jsme mohli velmi silně prožívat ono velké Boží milosrdenství, které se dotýkalo jednotlivých životů i celé společnosti, bolestí, vnitřního utrpení. Jako by se v tomto okamžiku zastavil čas, proniknutý silnými emocemi, které zasahovaly hluboko do srdcí přítomných, v mnoha očích se objevily slzy.

Než byla Svatá brána zavřena, každý ještě mohl naposledy skrze ni projít. Po adoraci, za slavnostního zpěvu Te Dea, byla otcem děkanem Svatá brána po té slavnostně uzavřena.

Konec výjimečného období, které nám tak trošku mohlo naznačit, na co se můžeme těšit, jestli jednou dojdeme k Nebeské bráně. Bylo to období mimořádného setkání s Bohem, období velkých odpuštění, která mnozí přijali i po mnoha desítkách let, období velké Boží lásky. Konec mimořádného Svatého roku milosrdenství však neznamená konec Božího milosrdenství. Bylo to naopak období velkého ujištění o veliké Boží lásce, která vše přesahuje. Boží milosrdenství nikdy nepřestává a jak řekl papež František při ukončení Svatého roku milosrdenství: "Třebaže se Svatá brána zavře, vždycky pro nás zůstává dokořán otevřena pravá brána milosrdenství, kterou je Kristovo Srdce. Z probodnutého boku Zmrtvýchvstalého bude až do konce časů prýštit milosrdenství, útěcha a naděje."

Čerpejme tedy stále z této brány milosrdenství!  

Foto: Radomír Muzikář / Člověk a víra