Stalo se ...

Od roku 2001 se vždy v předposledním týdnu letních prázdnin vydává ze Znojma a Vranova nad Dyjí několik desítek poutníků na Velehrad. Tam se setkají i s jinými poutníky, kteří tam doputují i z jiných směrů naší země, takže se nakonec dají počítat ne na desítky, ale na stovky. Ne jinak tomu bylo i letos. Mnozí se vydávali na pouť ne jenom s touhou dorazit po svých do kolébky naší víry na Moravě, ale mnohé vedla i touha dorazit ke Svaté bráně, která je také na Velehradě. Takže letošní pouť byla tak trochu putováním od Svaté brány ke Svaté bráně, s tím že po cestě je ještě vítala Svatá brána v Žarošicích.

Poutníci vyrazili brzy ráno od naší Svaté brány v kostele sv. Kříže a za zpěvu písní a modliteb se vydali na cestu. Večer dorazili, posilněni dobrým jídlem, které jim připravili dobrodinci všude na místech, kterými procházeli, do Miroslavi, kam za nimi dorazili na večerní mši svatou ještě mnozí i auty ze Znojma, aby tak aspoň mohli společně s nimi prožít zlomek jejich pěší poutě.

Každý den poutníky čekalo ujít více než 30 km. Další nocování bylo v Blučině, Věteřově, Buchlovicích nebo Tupesích. V poslední den se spojil proud poutníků z Vysočiny s naším z jihu, přidalo se z Buchlovic a Tupes ještě několik poutníků, kteří za nimi přijeli ráno auty, aby tak aspoň kousek mohli ujít pěšky a společně vyrazili směr Velehrad. Na Velehradě vedly letos jejich první kroky a modlitby skrze Svatou bránu milosrdenství. Poslední úsek šli mnozí vyzuti, bosí, aby se tak symbolicky oprostili od všech těžkostí, na pokání za svoji hříšnost. Každý kamínek připomínal, jak naše hříchy nás tlačí v našich životech. A tak jako podrážka, když jsme obuti, nás izoluje od země, aby nás nic netlačilo, tak nám to mělo připomenout, že kolikrát pod tíhou našich výmluv, zaslepenosti, omlouvání si vlastní hříšnosti, náš hřích vlastně často ani nevidíme nebo si ho omlouváme. 

Pěší pouť byla v letošním Roce milosrdenství velikou milostí pro každého, kdo se jí aspoň malým dílem zúčastnil. Nešlo ani o to, kolik kdo ujde kilometrů, jestli to někdo zvládne pěšky, či ho někdo potlačí celou cestu na vozíku, jestli půjde jeden den nebo celou cestu, ale o hluboký vnitřní postoj srdce, touze napravit, co ještě potřebovalo Boží dotknutí a celým svým srdcem se odevzdat do Božího milosrdenství. A pokud ta touha v člověku byla pravdivá, tak mohlo dojít ve Svaté bráně k hlubokému setkání s Bohem. A pak se naplnilo, to, co se naplnit mohlo.

A nezapomeňme, že můžeme vyjít Svatou bránou i ven, do světa a přinášet milosrdenství ke každému člověku a do všech míst, kam nás Bůh pošle.

Pouť vyvrcholila slavnostní mší svatou, kterou celebroval P. Josef Pohanka, který působí na poutním místě v Žarošicích. Na závěr poutního dne se poutníci pomodlili Korunku k Božímu milosrdenství, zvláště za oběti zemětřesení v Itálii, vyslechli si poutavé zamyšlení nad životem P. Cyrila Stojana a pouť byla zakončena adorací a Svátostným požehnáním. Slavnostní Tedeum vyzpívané Bohu ukončilo nádherné dny prožité s Bohem.

Foto: Radomír Muzikář / Člověk a víra