Stalo se ...

Začal nám měsíc květen, snad nejkrásnější měsíc roku, ve kterém se zcela probouzí kvetoucí příroda a který každým dnem zvláště vítá a zdraví naši Pannu Marii. Je to překrásný čas, který můžeme více věnovat naší nebeské Matce. A tak, jak již v tuto dobu bývá několikátý rok zvykem i letos se uskutečnila tradiční pěší pouť ze Znojma do Maria Dreieichen (Tří Dubů) v Horním Rakousku k Bolestné Matce Boží, která tam již po několik staletí očekává poutníky, putující k ní s různými těžkostmi, prosbami či jen tak pro radost, aby ji tam pozdravili.

Začali jsme ji v děkanském chrámu sv. Mikuláše přímluvnou modlitbou před sochou Panny Marie Chlebové. A pak už jsme ve svěžím tempu vyrazili Karolininými sady do jarní přírody. Rychle jsme vystoupali na Kraví horu, za modlitby růžence minuli sochu Panny Marie Immaculaty, a pokračovali směrem na Konice, kde nás po levé straně vítal kostel sv. Jakuba Většího se svou typickou špičatou věží. Minuli jsme ovečky pasoucí se ve stráni, ve vřesovišti nad Popicemi jsme prošli kolem sochy sv. Antonína Paduánského a krátce se pomodlili u kaple Panny Marie Bolestné. U poslední moravské obce Hnanice jsme obdivovali malebný pohled na vinice kolem kostela sv. Wolfganga. Těsně za hranicemi jsme načerpali síly u kapličky v kultovním místě Heiliger Stein (Svatý Kámen). Tam už se nás shromáždilo třicet dva, mužů letos bylo více, a to dvacet.

Vinic po cestě viditelně přibývalo. Nad námi se kupily nádherné mraky a pofukoval osvěžující větřík. Cesta už byla rovná, nekoukali jsme tolik pod nohy, a to byla příležitost k modlitbě ranních chval s litaniemi k Panně Marii. Skrze vinohrady se v dáli tyčily věže Svatoštěpánského kostela a radnice v Retzu. Je to původně slovanské město a jeho název vznikl ze slova řečice, říčka. Další zastávka byla tedy na dosah. Ani jsme nemuseli objednávat Eis, prodavačka totiž mluvila česky. Následovala siesta u kašny na náměstí.

Po přestávce jsme spěšně vyrazili na další cestu. V obci Obernalb jsme prošli kolem poutní kapličky Svaté rodiny. Když jsme se blížili k vinařské obci Obermarkersdorf, v dáli se zjevila její dominanta, kostel sv. Mikuláše a sv. Urbana. Kilometr před vesnicí sousoší Loučení Krista s Pannou Marií připomíná událost před Květnou nedělí. Bylo poledne, pomodlili jsme se Anděl Páně. Hned za obcí se páslo stádo masného skotu. Jednalo se o nejmenší evropské plemeno Dexter. Před městem Pulkau (podle slovanského názvu pro řeku Bulku), jehož kostel sv. Michala je vidět už z dálky, si s námi počasí trochu zalaškovalo, vytáhli jsme pláštěnky, které jsme záhy zase sundali. Tam následovala přestávka. Po náročné cestě už byla potřeba. Hned vedle stojí kostel sv. Krve Páně, který vznikl na základě zázraku s krvácející sv. Hostií.

Zalesněným údolím s přírodovědnou naučnou stezkou jsme se dostali k dalšímu postupnému cíli poutní cesty, k mariánské kapli Bründl Kapelle (Studniční kaple), která vznikla nad léčivým vodním pramenem. Její krásné přírodní prostředí nám poskytlo  příjemné útočiště pro náš odpočinek. Pak následovalo asi 7 km po frekventované silnici do obce Sigmundsherberg. Zde jsme se při krátké modlitbě v kostele sv. Kryštofa chvíli zdrželi. Sv. Kryštof je patronem nejen poutníků, ale i řidičů, o čemž svědčí modlitební koutek s torzem automobilu a biblí určený právě jim.

Odsud jsme vyrazili k turistické cestě Dreieichen-Weg, v lese jsme při krátkém posezení nabrali poslední zbytky sil a pokračovali až do Maria Dreieichen. Došli jsme k Bründl Kapelle (Studniční kaple), před kterou stojí Hechtův kříž, a zhruba po 48 km celodenního pěšího putování jsme křížovou cestou vystoupali až k majestátně se tyčící mariánské bazilice Bolestné Matky Boží u Tří Dubů. Sem až dodnes putují poutníci z Dolního Rakouska a jižní Moravy. Zde nás za zvuků zvonů vlídně přivítal P. Michael Hüttl, který u Třech Dubů vystřídal nám již dobře známého P. Roberta Bösnera. Setkali jsme se tu i s našimi blízkými, kteří pro nás dojeli auty.

Naše putování k Třídubské Panně Marii bylo završeno mší svatou, kterou koncelebrovali Mons. P. Jindřich Bartoš a P. Petr Václavek, který pak uděloval novokněžské požehnání. Snad všichni, kteří se poutě zúčastnili ať pěšky či přijeli autem, načerpali u Panny Marie nové síly, i když mnohé bolely nohy či celé tělo po celodenní náročné chůzi.  Po duchovním osvěžení, aby bylo dobře i tělu, na nás čekalo příjemné pohoštění, které pro nás připravili jako obvykle naši milí manželé Vocílkovi, kteří nikdy na nás poutníky nezapomenou s dobrou kávou, minerálkou či výbornými koláčky. Za to jim patří velké díky!  A velké Bohu díky za to, že nám dal Pán sílu a zdraví pro uskutečnění této krásné, i když trochu náročné poutě a už se těšíme, že se za rok opět vydáme za hranice k našim sousedům.