Stalo se ...

Eucharistie – smlouva nová a věčná. Pán Ježíš před svou smrtí, při poslední večeři, tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil Eucharistii jako oběť svého Těla a své Krve, aby po všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže, a Církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení. Svátost milostivé lásky, znamení jednoty, pouta bratrské lásky a velikonoční hostinu, v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí spásy. (SC 2,47)

Při každé mši svaté nás k sobě zve a každému z nás se sám dává. Jak často, již pod vlivem jakéhosi stereotypu si ani neuvědomujeme, jaký je to veliký dar. Sám Pán Ježíš se nám vydává, přichází k nám, přichází osobně ke mně. Toužíme vždy po Něm? Jsme dostatečně připraveni na toto setkání s Ním? Umíme vždy v tichosti v okamžiku po svatém přijímání se v nitru s ním spojit, ztišit, děkovat, chválit? Uvědomujeme si velikost tohoto setkání? Dokážeme mu vyjádřit svoji lásku k Němu stejně tak, jako se on v tuto chvíli dává svojí nekonečnou láskou nám? Dokážeme mu obětovat sami sebe, tak jako se On pokaždé obětuje pro nás? I k takovým zamyšlením mohl vést Eucharistický kongres, který v říjnu proběhl v Brně.

Mše svatá na nám. Svobody byla vyvrcholením celoroční přípravy na tuto velikou událost. Účastnilo se jí několik tisíc lidí z celé země, za přítomnosti kardinála Dominika Duky a všech našich českých a moravských biskupů. Hlavním celebrantem byl mimořádný zmocněnec papeže Františka kardinál Paul Josef Cordes. Ten přednesl list papeže Františka s jeho požehnáním pro všechen lid naší země.

Být přítomen v centru tak velikého společenství, které se spojilo v jednom velikém díkůvzdání, vždyť to je samotný význam slova eucharistie, to jak se všechna srdce zde přítomná spojila v jedno, vzdát chválu Kristu, cítit jeho živou přítomnost, chválit Ho, radovat se s Ním, děkovat Mu – jakoby nic v tu chvíli nebylo na světě důležitější, jakoby se na chvíli zastavil čas, který měl být jen pro Krista. Snad každý tam cítil touhu, aby ta chvíle nikdy neskončila.

Snad jen Eucharistický průvod, který se vydal směrem na Zelný trh, nás svým pohybem vytrhl jakoby ze snění, kdy jsme s radostí v srdci, za zpěvu písní a vyzvánění všech zvonů brněnských kostelů, doprovázeli Krista na jeho cestě ulicemi, s touhou v srdcích vykřičet do celé země, do celého světa, že to je On, kdo je středem našeho bytí, našich životů, On, který miluje každého z nás, každého osobně jedinečným způsobem.

Na Zelném trhu byla před Nejsvětější svátostí pronesena společná modlitba Národního eucharistického kongresu a obnovena skrze Ježíše Krista smlouva nová a věčná s Bohem. Poté biskup brněnský Mons. Vojtěch Cikrle požehnal Nejsvětější svátostí všemu lidu. Po odnesení Nejsvětější svátosti do brněnské katedrály se na závěr celé shromáždění spojilo v české státní hymně.

Nikomu se nechtělo odejít, tolik jsme si v tu chvíli přáli, aby ta chvíle neskončila. Bylo to setkání s Láskou.

Kéž bychom si vždy Pane Ježíši, vždy když Tě přijímáme v Eucharistii, tuto lásku uvědomovali a každý okamžik s Tebou takto spojený, byl tím nejdůležitějším v našem životě. Umějme se po svatém přijímání v tichosti ponořit do Něho, tak jako On se ponoří do nás. Děkujeme Ti Pane Ježíši!

Foto: Radomír Muzikář / Člověk a víra