Stalo se ...

Sobotní ráno jsme se sešli ve zcela zaplněném sále dominikánského kláštera. Bylo nás něco přes 80 dychtících žen, na chvíli vypnout a vypadnout ze všech každodenních povinností. Každá z nás se těšila na chvíle, které jsme mohli aspoň malinko věnovat v klidu více Bohu, bez vřeštících dětí za zády, či hlavou plnou myšlenek a starostí, kterých má každá z nás plno. Ticho, adorace, mše sv. i povzbuzující a osvěžující slova otce Antonína, která dokázal prokládat i svěžím a odlehčujícím humorem, to bylo to, z čeho každá z nás ten den mohla načerpat a také si i trochu odpočinout.Láska, důvěra, vlídnost – tři oblasti v srdci ženy nad kterými jsme se ten den zamýšleli. A které že to jsou nejdůležitější skutky v životě člověka? Člověk – ten kterého právě teď potkáváš; hodina – kterou právě prožíváš; skutek – který můžeš udělat. Bylo toho opravdu mnoho na tak krátký čas, nad čím jsme se mohli zamýšlet a přesto jsme na konci dne měli pocit, že toho bylo málo a že je škoda, že to byl pouze den, co jsme takto mohli v blízkosti Pána strávit. Každá z nás si tam přinášela nějakou starost, bolest, těžkost, ale je veliká síla vědět, že i toto každodenní nesení denních obtíží může být jednou z forem kajícnosti a že se Pán toho všeho může dotknout a proměnit to. Odcházeli jsme povzbuzeni, posíleni a za to můžeme být Pánu vděčni. Co můžeme víc chtít, než zažívat Jeho velikou lásku! Pak jsme schopny ji dávat těm, kteří na nás doma čekají.