Stalo se ...

Opět po roce ožilo Znojmo historickým Vinobraním. Náš chrám při této příležitosti zkrásněl jako každý rok neobvyklou výzdobou, která má vyjádřit naši vděčnost Bohu za všechny dary, kterými nás stále obdarovává. Vždyť není samozřejmostí, že nás stále obklopuje krásná příroda a že máme každý den co jíst. Mše sv. s poděkováním za úrodu je vždy spojena s úctou k Panně Marii, kterou zvláště v našem chrámě uctíváme jako Chlebovou Madonu. Úcta k Chlebové Madoně vznikla z doby Třicetileté války, kdy byla tato soška nalezena v jednom z vypleněných kostelů. V rodině, kde ji přechovávali, stávala na skříni s chlebem a protože tam v době válečné bídy chléb nikdy nechyběl, vznikla k ní úcta jako k Matce Chleba (více Průvodce kostelem sv. Mikuláše).

Výzdobu kostela, která je tak typická pro období Vinobraní, vytvářejí již po mnoho let samotní farníci a přispívají na ni svými dary z úrody různé firmy i soukromé osoby.  Je to takové společné dílo, které přináší radost nejenom těm, kteří jej vytvořili, ale zvláště všem, kdo v období Vinobraní náš chrám navštíví. Často výzdobu kostela kromě ovoce, zeleniny, květin, doplňovala různá umělecká díla, ať už to byly různé liturgické předměty, liturgická roucha, primiční obrázky, sochy madon z okolních kostelů nebo výstava řezbářských děl sochaře Vladimíra Matouška, který nám je jeden rok pro tento účel zapůjčil. V letošním roce náš kostel prozářila již docela rozrostlá sbírka obrazů – mozaik, které vytvořili samotní farníci ze sušených semen obilovin a luštěnin. V posledních letech každé Vinobraní přineslo něco nového a tak i letos jsme se těšili, čím nás tvůrci překvapí. A do kostela nám přibyl obraz sv. Václava podle předlohy Mikoláše Alše. Kromě těchto obrazů nás letos v kostele přivítaly vycpaniny zvířat, které byly zapůjčeny z fary v Miroslavy, jako dědictví po jednom knězi, který kdysi na této faře působil.

Vinobraní by nám nemělo připomenout jenom svátek vína a historickou událost příjezdu krále Jana Lucemburského, ale náš chrám nabízí během Vinobraní místo pro ztišení a uvědomění si, že tím největším Králem, který si zaslouží naši pozornost, je sám Kristus, který nás stále očekává.