Stalo se ...

Náš čas postní doby se dostává ke svému vrcholu. Květnou nedělí vstupujeme do Svatého týdne, který nám má otevřít dny prožívání Kristova utrpení, ale také okamžiky radosti u prázdného hrobu…

Naše mysl je však ještě v tyto chvíle upnuta k bolesti, kterou Kristus prožíval na křížové cestě. Snad abychom mu v jeho utrpení byli ještě blíže, konají se křížové cesty i na místech, které v nás mají aspoň trošku evokovat pocit, že jsme více s Ním. Modlíme se na místech v přírodě, které vyžadují aspoň trošičku zapojení našeho fyzického těla, abychom ještě i něco víc mohli Kristu dát. Má nám to připomínat křížovou cestu v Jeruzalémě, která však nebyla vůbec tak romantická, jako nám nyní nabízí naše jarní příroda, která je zcela rozkvetlá.

Ve Znojmě jsme se vydali jako každý rok na křížovou cestu Gránicemi, která vede vzhůru do kopce na starobylé Hradiště sv. Hypolita, kde nad celým městem bdí, u kaple sv. Antonína Paduánského, velký kříž. Křížovou cestu lemují zděné kapličky s obrazovými výjevy Kristova utrpení. Tuto křížovou cestu nechal vybudovat v 17. stol. probošt Tomáš Kornelius ze Sclessinu. Dodnes zde můžeme čerpat sílu, kdy zde na konci postní doby vrcholí naše křížové cesty a nebo jen tak, kdykoli během roku, když se tudy vydáme z města na Hradiště. Však „hradišťáci“ zde mohou nabírat sílu i každodenně, když tudy spěchají přes Gránice do práce či domů.

Na vrcholu naší křížové cesty, po uctění kříže, jsme se odebrali do kostela sv. Hypolita, kde bylo svátostné požehnání, po kterém jsem si ještě mohli vyslechnou duchovní hudbu nově vzniklého sboru MUSICA COELI, převáženě z farníků vranovska, pod vedením sbormistra Ivo Prchala. Bylo to příjemné zakončení postního odpoledne.

Jak jsme vítali Krista při ranní mši svaté u sv. Mikuláše a prožívali odpolední křížovou cestu k nahlédnutí níže.