Stalo se ...

„Není dobré, aby člověk byl sám…“ (Gen 2,18). I tak bychom mohli vnímat naši touhu být s druhými lidmi. Už na začátku stvoření nás k tomu Bůh povolává. A tak přirozeně toužíme být spolu, zažít spolu něco pěkného, vzájemně se povzbudit, prostě se jen tak sdílet. A když k tomu můžeme prožít něco radostného, dát si i něco dobrého na zub a mít hezké počasí, co víc nám může chybět. A tak farní den, který jsme druhým rokem prožívali v klášterní zahradě na Hradišti, začal srazem na nádraží, kdy se několik desítek lidí  vydalo vlakem do Citonic, odkud šli pěšky výletem na Hradiště. U Mariánské kaple, kde byla zastávka na svačinu, byla pro děti nachystána minibojovka – hledaly jako ztracené klíče od kaple a úspěch byl korunován nalezeným pokladem, kde mezi sladkostmi ztracené klíče objevily. Jako odměna pro ně byla kaple otevřena, kde se společně pomodlily k Panně Marii. Ta nás tam schovala před krátkým jarním deštěm, který potom až do večera dal pokoj. Po odpočinku jsme se přesunuli do kostela sv. Hypolita, kde nás již očekával hradišťský probošt P. Josef Hudec, který nám v kostele sloužil mši sv. Po mši sv. na nás již čekal na farní zahradě volný program a občerstvení. Kdo měl zájem, tak mohl navštívit místní nově vzniklé Velkomoravské muzeum, kde nás již očekával průvodce v dobovém oblečení a velmi poutavě nám vyprávěl o historii Velkomoravského Hradiště. Kdo se již těšil, že si dá něco dobrého, tak na ty čekala káva, vínečko a mnoho dobrot, které nachystaly naše milé ženy z farnosti a děti se mohli vyřádit v terénu, kde byl pro ně nachystaný lanový park, střelba, maňáskové divadlo „Cililink“ a spoustu jiných atrakcí. Hladovci si mohli ještě opéci špekáčky na připraveném ohni a k večeru potom přišli zahrát k poslechu, zpěvu i tanci manželé Ludvíkovi. Poprvé jsme farní den prožívali společně s ostaními farnostmi Znojma, takže nás na farní zahradě byla pěkná kupa. Byl to krásně prožitý den a určitě patří velké díky všem těm, kteří se nejenom zúčastnili, ale i pomohli tento den takto krásně zorganizovat.