Stalo se ...

Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě.
Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den konfrontováni
s tvrdou realitou Ježíšovy smrti.
Byli plni nejistoty a jistě i zoufalství,
protože prožili těžkou desiluzi a nevěděli, co si dál počít.

V tento den se nekonají žádné bohoslužby.
Až po západu slunce začíná velikonoční noc (vigilie),
a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení.

Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!
Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále zazni, polnice, a zvěstuj spásu!
Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a
tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty!
Raduj se i ty, matko Církvi, zkrášlená leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží zní ozvěnou té radosti!
...
Ó vpravdě blahodárná noc, která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména posvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem, aby rozehnala temnotu této noci.
Přijmi ji jako líbeznou vůni a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž Vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn, Ježíš Kristus, který s tebou žije a kraluje na věky věků.

Amen.

(Exultet - Velikonoční chvalozpěv)

Foto: Radomír Muzikář / Člověk a víra