Stalo se ...

„Kdybyste věděli, jak vás miluji, plakali byste radostí.“ (Medjugorje)

V tuto únorovou sobotu se Nebe radovalo, ale my všichni, kteří jsme znali sestřičku Anežku, jsme trochu posmutněli, i když ji to každý z nás z celého srdce přál. Navždycky odešla od nás z tohoto světa a šla za naším nebeským Otcem. Sestřička Anežka, která tolika lidem vstoupila do srdcí a do jejich životů, svojí laskavostí, obětavostí, pomocí, humorem, radostí, která z ní stále vyzařovala. Bude nám tu chybět, ale přejme ji tu radost, kterou teď už prožívá v Nebi se všemi, kteří ji tam určitě s radostí přivítali. Byla velikou poutnicí a teď už doputovala za Pannou Marií, kterou tolik milovala a za níž tolikrát její cesty směřovaly, zvláště do milovaného Medjugorje.

Jedna z posledních vzpomínek na ni od těch, kteří se o ni celou dobu starali: v jedné chvíli, při péči o ni, jim říká: „Máte se mnou tolik práce, ale už půjdu pryč, prvního už budete mít volno.“ Jakoby jí Pán dal vědět, že už půjde za ním. A opravdu splnila to, co jim slíbila, prvního už měli u ní volno – zemřela den před tím. A to už Anežka neměla vůbec přehled jaké je datum v kalendáři.

Sestřičku Anežku jsme vyprovodili při pohřební mši svaté v sobotu 7.3. v kostele sv. Kříže a uložena je do hrobu Sester Spasitelek na zdejším znojemském hřbitově.

Slovo o Anežce od jejich spolusester